4.) Měkkýši

1. Udělej si zápisky z níže uvedené prezentace
2. Pročti si zde uvedený Doplňující a vysvětlující výklad
3. Pusť si na konci stránky uvedená videa
4. Prostuduj si v učebnici dané téma (učebnice str. 10-12)
5. V pracovním sešitě si můžeš vypracovat na straně 7-10 cvičení k měkkýšům (IV.KMEN: MĚKKÝŠI) 
6. Úspěšně absolvuj tuto křížovku

Prezentace

Doplňující a vysvětlující výklad

Další z řady bezobratlovců jsou měkkýši. I v tomto případě název vypovídá o jejich vlastnostech - mají totiž měkké tělo bez jakékoliv vnitřní kostry či jiné vnitřní podpory. U mnoha z nich ale nalezneme různě tvarované schránky, které jim zajišťují nějakou tu základní ochranu. Věřím tomu, že všichni z vás se už s nějakým měkkýšem v životě setkali - mezi ně totiž řadíme i staré dobré hlemýždě či plže, na které přes jaro či léto narazíte bezmála na každém trávníku. Měkkýše nalezneme jak na souši, tak i ve vodě, ale o tom více později. Velikost měkkýšů je různá - od několika milimetrů až po desítky metrů. Pro lepší orientaci mají také měkkýši obvykle i specializované buňky, které jim umožňují alespoň základní vnímání zraku, hmatu či čichu.

Měkkýše dělíme na tři kategorie:

1.) PLŽI

Plži jsou nejpočetnější ze všech měkkýšů. To jsou například právě ti již zmínění hlemýždi. Plže obecně můžete najít jak na souši, tak některé i ve vodním prostředí (a to jak ve sladké, tak i slané vodě). Plži jsou ve většině případů obdařeni vápenitou schránkou, které se říká ulita. Ta je u plžů obvykle ve tvaru spirály a obsahuje jejich vnitřní orgány, které jsou obsažené v tzv. útrobním vaku. Ta obsahuje například trávící soustavu Ta je průchozí - tzn. že ústním otvorem je potrava přijímána a řitním otvorem naopak vylučována (což je rozdíl například oproti nezmarům (žahavci), kteří potravu jedním otvorem přijímají i vylučují). V tomto útrobním vaku je pak dále i plicní vak, který zajišťuje dýchání. Do ulity se také plži v případě nějakého nebezpečí schovávají. Zajímavostí je i to, že hlemýžď se může ve své ulitě "zazátkovat" - hlemýžď se zcela schová do své ulity a otvor schránky zazátkuje jakýmsi vápenatým špuntem. Tím se hlemýžď chrání například před chladem nebo jiným, pro hlemýždě nevhodným okolním podmínkám. Hlavní část těla plžů tvoří tzv. svalnatá noha, pomocí které se plži pohybují, a to tak, že vylučuje sliz, po kterém plži vlastně klouzají. Na svalnaté noze se také nachází hlava, na které jsou ústa (pro příjem potravy) a obvykle dva páry tykadel - jedny obsahují zrakové buňky a zajišťují tak hlemýžďovi zrak, a druhé pak obsahují hmatové a čichové buňky a těmi hlemýžď "oťukává" a "očuchává" svoje okolí a zjišťuje kudy kam se může dále pohybovat.

Plži jsou obvykle hermafrodité - tzn., že obsahují samčí i samičí buňky, přesto si ale potřebují vyměňovat samičí buňky (opět pro lepší genetickou rozmanitost). Poté nakladou vajíčka a z těch se vylíhnou už malí plži (jedná se tedy o vývoj přímý, tedy bez larválního stádia).

Mezi zástupce plžů řadíme tedy například již zmíněného Hlemýždě zahradního, Páskovka hajní (jejíž pruhovaná ulita nelze zaměnit) dále třeba Oblovka obrovská. Mezi plže bez ulity pak třeba Plzák lesní, či Slimák popelavý. Za zástupce vodních plžů můžeme zmínit třeba Plovatka bahenní, která žije ve sladkých vodách.

2.) MLŽI

Mlži jsou už čistě vodní živočichové, žijící ve sladké i slané vodě, a podobně jako plži mají i mlži vápenitou schránku. Jen s tím rozdílem, že u mlžů ji tvoří ne ulita, ale tzv. lastura. Ta je složena ze dvou částí, které samotného mlže uzavírají uvnitř. I mlže jste pravděpodobně už viděli - například u moře na pláži často můžete najít jednu část lastury. Ale nemusíte ani k moři - i u nás na břehu různých rybníků, přehrad nebo jezer můžete takovéto lastury najít, především pak když je nízká hladina vody. Mlži nemají žádnou hlavu, jelikož tělo mlžů je tvořeno pouze svalnatou nohou a útrobním vakem. Ty jsou doplněné ještě o drobné svaly, které zajišťují otevírání a zavírání lastury.
Mlži tedy nejsou zrovna přeborníci v pohybu, a navíc řada z mlžů žije přisedle - to znamená, že celý život žijí na jednom místě.

Potravu získávají mlži filtrováním okolní vody, a podobně získávají i kyslík, který získávají rovněž z vody.

Oproti plžům mají mlži obvykle oddělené pohlaví, ale třeba škeble se v případě potřeby může změnit na hermafrodita. Rozdíl je i ve vývoji mlžů - z vajíček se totiž líhnou larvy (které mohou žít paraziticky - například na žábrách ryb) a až z těch se pak vyvine samotný mlž - jedná se tedy o vývoj nepřímý.

Co určitě řadu z vás napadlo v souvislosti s mlži, jsou perly. Perly jsou velmi žádané na výrobu různých šperků a pravé perly mohou být i velmi drahé - v řádu tisíců korun. Jak ale vznikají? Vytváří je právě někteří mlži - například ti z rodů Perlotvorky, Perlorodky nebo mořské ústřice. Jejich vnitřní strana lastury je potažena jakýmsi perleťovým povrchem, který slouží jako "vycpávka" mezi hrubou lasturou a samotným mlžem (něco jako třeba jsou vložky ve vašich botách) - prostě aby měli mlže ve svých ulitách pohodlí. Ale protože žijí mlži obvykle na vodních dnech, může se stát, že se do lastury dostane zrnko písku. A stejně jako vám se může dostat kamínek do boty, není to nic příjemného. Ale mlži si vzhledem ke své stavbě těla takové nepříjemné zrnko písku jen tak nevyndají. Oni se tomu brání jinak - začnou vylučovat jakousi perleťovou hmotu, která ono zrnko písku začne obalovat, čímž zabrání, aby hrany zrnka nějak poranily daného mlže. No a postupem času vznikne perleťová kulička - perla - což může trvat od jednoho roku až po několik let.

Mezi mlže řadíme například tyto: Škeble rybničná (se kterou se můžete běžně setkat i na našem území), Perlorodka říční (i s tou je možné se výjimečně setkat na našem území - její přítomnost obvykle znamená, že daný vodní tok je velmi čistý), Perlotvorka mořská, Slávka jedlá (která velmi často tvoří četné kolonie), Ústřice jedlá, nebo třeba Srdcovka jedlá. Jak už i druhová jména těchto živočichů napovídají, můžete se s nimi setkat jako s jídlem především v různých zahraničních kuchyních.

3.) HLAVONOŽCI

Poslední typ mlžů jsou hlavonožci. Jejich název vypovídá o tom, jak vypadají - mají hlavu spojenou rovnou s trupem, ze kterého vyrůstá různý počet "nohou" (v tomto případě spíše chapadel). Hlavonožci obvykle nemají žádnou schránku jako je tomu například u plžů a mlžů (výjimkou jsou například Loděnky). Jediné, co u nich můžeme v některých případech najít, je jakási vápenatá destička (například u sépie). Hlavonožci jsou mořští dravci, takže je najdeme pouze v mořích a oceánech, přičemž se živí ostatními živočichy. Hlavonožci jsou také ze všech měkkýšů zdaleka nejvyvinutější - což jde ruku v ruce s tím, že jsou to dravci, takže potřebují mít vyvinuté smysly a jsou rovněž velmi inteligentní, jelikož mají i vcelku vyvinutý mozek.

Obvykle mají 8-10 chapadel, na kterých se nacházejí přísavky, které jim umožňují se přichytit na nějaký povrch, nebo k nějakému živočichovi. Velikost jejich těla se pohybuje od 1 cm až po 20 metrů.

Co se rozmnožování týče, jsou hlavonožci také odděleného pohlaví a samci se dají na pohled poznat od samiček (pohlavní dvoutvárnost). Oplozená vajíčka se následně vylíhnou v malí hlavonožce. Jedná se tedy o vývoj přímý bez larválního stádia.

Dokážou se velmi rychle pohybovat a v některých případech mohou měnit i barvu svého těla (což je dobrá ochrana před predátory) a rovněž někteří z nich (sépie, chobotnice) dokážou vylučovat speciální tmavý inkoust, kterým matou své nepřátele.

Mezi zástupce hlavonožců patří například již zmíněná a hojně rozšířená Sépie obecná (jejíž "kost" běžně používají například chovatelé andulek), dále všem dobře známá Chobotnice pobřežní či třeba Oliheň obecná. Prakticky největším ze zástupců hlavonožců je ale Krakatice obrovská, která dorůstá délky až 20 metrů (ačkoliv velkou část z této délky zabírá dvojice chapadel). Například jen její oko má přibližně velikost lidské hlavy. První záběry živé Krakatice obrovské se podařilo natočit až v roce 2004, do té doby byla vědcům známá pouze z toho, když vyplavilo moře nějaký uhynulý kus na pobřeží. Právě Krakatice dala zřejmě vzniknout bájným legendám o Krakenovi, který útočí a ničí lodi plné nebohých námořníků. 

Užitečné odkazy na závěr

Videa vysvětlující látku zase trochu jinak:

Co dokáže chobotnice?