Kroužkovci

Úkoly:

1. Udělej si zápisky z níže uvedené prezentace
2. Pročti si zde uvedený Doplňující a vysvětlující výklad
3. Pusť si na konci stránky uvedené video
4. Prostuduj si v učebnici dané téma (učebnice str. 13)
5. V pracovním sešitě si můžeš vypracovat na straně 11 cvičení ke kroužkovcům (V.KMEN: KROUŽKOVCI)
6. Úspěšně absolvuj tento kvíz

Prezentace

Doplňující a vysvětlující výklad

Další skupinou bezobratlých živočichů jsou Kroužkovci. Jejich těla se skládají z jednotlivých článků - kroužků (od toho také získaly svoje jméno), které jsou od sebe odděleny jakýmisi přepážkami. Zajímavostí je, že ve většině případů tyto články (nebo tedy kroužky) obsahují část všech orgánů. Proč je to důležité, si vysvětlíme zanedlouho. Na povrchu těla mají také štětinky - někteří více, někteří méně. Ale o těch si také povíme později.
Kroužkovci jsou živočichové, kteří žijí ve vlhké půdě, ve sladkých vodách, ale i v mořích (tedy i ve slané vodě). I u skupiny kroužkovců se můžeme setkat s živočichy, kteří měří třeba jen 1 milimetr, ale naopak i s těmi, kteří dorůstají až několika metrů. Oproti třeba Měkkýšům (kterých je zhruba 140 000 druhů) jsou Kroužkovci podstatně méně početný kmen - je jich asi 18 000 druhů, přičemž zhruba s 200 z nich se můžeme setkat u nás v Česku. Přinejmenším jednoho ze zástupců kroužkovců znáte - stará dobrá žížala. Ale nebudeme předbíhat - pěkně popořadě.

Jistě vás nepřekvapí, že i Kroužkovci se dělí na podskupiny. Ale tentokrát se navíc i ty dále rozdělují na další podskupiny. Aby v tom nebylo málo zmatku, tak kroužkovci se mnohdy dělí různě. V učebnici máme uvedené Máloštětinatce a Pijavice. Základní dělení je nicméně na Mnohoštětinatce a Opaskovce, přičemž právě opaskovci se dále dělí na Máloštětinatce a Pijavic. My se tedy budeme věnovat především právě Máloštětinatcům a Pijavicím, ale něco málo si ukážeme i o Mnohoštětinatcích.

1.) Opaskovci - opakovci se vyznačují tím, že buď celý svůj život, nebo alespoň v určité jeho části mají na svém těle "opasek", který slouží obvykle především k rozmnožování. Opaskovce dělíme na Máloštětinatce a Pijavice.

A) MÁLOŠTĚTINATCI

Nejznámějším máloštětinatcem je bezesporu již zmíněná Žížala obecná. Žížaly se živí například odumřelým listím, či jinými zbytky rostlin (v potravní pyramidě je tedy považujeme za Rozkladače). Žížaly tyto zbytky "zhltnou" i s hlínou ve které se nachází, a tu pak zpátky vylučují řitním otvorem. Díky tomu jsou žížaly velice žádoucí jak na zahradě, tak i třeba u zemědělců. Důvod je ten, že žížaly touto svojí aktivitou pomáhají kypřit půdu, která je pak bohatší na živiny, které pak využívají rostliny, a kterým se tak v dané půdě lépe daří. Mnohdy můžete narazit na jakousi hromádku hlíny, která svědčí o tom, že se na daném místě pohybují žížaly (fotografie v prezentaci). Žížaly mají také zajímavou schopnost regenerace. Pokud je rozkrojíte na půl, tak ta část, ve které se nachází ten jakýsi "opasek", doroste a bude žít dále.
Co se samotné stavby těla žížaly týče, tak ta je následující. Na povrchu těla se nachází logicky pokožka. Z té pokožky ale na několika místech vyrůstají malé štětinky. Ty prostým okem jen tak neuvidíte, možná tak s pomocí kvalitní lupy, nebo pak rovnou mikroskopu. Tyhle štětinky pomáhají žížale se pohybovat (slouží jako takové malé háčky). Pod pokožkou se nachází svalovina, která žížale rovněž zajišťuje pohyb (když budete sledovat žížalu, tak uvidíte, že je schopná se dost výrazně natáhnout a naopak zase stáhnout, což právě zajišťuje onen pohyb. Uprostřed těla se táhne trávící trubice (kterou prochází potrava), a dále je tam uzavřená cévní soustava a také nervová soustava.
Co se rozmnožování týče, tak žížala je hermafrodit, tedy obojetník (má samčí i samičí pohlavní buňky). Přesto si vyměňují pohlavní buňky s jinými žížalami (k čemuž slouží mimo jiné i již zmíněný opasek, kam jsou ukládána oplozená vajíčka). Poté žížaly nakladou malé kokony, ze kterých vzniknou další žížaly (žádné larvy, takže přímý vývoj). A velikost? Žížala obvykle dorůstá délky obvykle 15-30 cm. Ale pozor - tzv. Australská žížala může dorůst velikosti až 3 metrů! Jedná se ale o ohrožený druh, který žije jen v Austrálii.

Mezi další Máloštětinatce řadíme Nitěnky - například Nitěnka obecná. Její přítomnost značí obvykle nějakým způsobem znečištěnou vodu (oproti třeba Perlorodce u Měkkýšů, která žije především v čistých vodách). Nitěnky dorůstají velikosti několika málo centimetrů. Obvykle ji můžete najít v bahnitých, stojatých vodách, a třeba i v kanalizaci. Přední část těla nitěnky je obvykle ponořená v bahně a zadní část vyčnívá do vody, odkud získává kyslík k dýchání. Nitěnky se obvykle živí organickými zbytky a bakteriemi z bahna. Většinou tvoří nitěnky jakési klubko, které připomíná svazek malých žížal (viz obrázek v prezentaci). A protože patří mezi Máloštětinaté Opaskovce, i ony drobné štětinky určené k pohybu a zároveň i malý opasek, který jako v případě žížal slouží především k rozmnožování. Pokud máte doma akvarijní rybičky, tak mají nitěnky využití i u vás - můžete setkat s mrazem usušenými nitěnkami, které se používají právě jako krmivo pro rybičky.

B) PIJAVICE

Mezi druhou čeleď Opaskovců řadíme Pijavice. I o pijavicích jste jistě již slyšeli. Je známo několik stovek druhů, přičemž většina z nich jsou parazité, kteří se živí krví jiných organismů. Pijavice především ve vodě. Zbylé druhý pijavic jsou pak dravci, kteří se živí přímo jinými bezobratlými živočichy. Pijavice jsou hermafrodité (tedy obojetníci) a mají tedy jak samčí, tak samičí pohlavní buňky. I u pijavic, protože je řadíme do třídy Opaskovců, je pro rozmnožování důležitý onen opasek, který slouží, stejně jako u žížal, ke shromáždění oplozených vajíček. Ty poté pijavice naklade do jakýchsi kokonů a z nich se pak líhnou rovněž nové pijavice - opět bez larválního stádia, takže se jedná o přímý vývoj.

Mezi nejznámější a zároveň i nejzajímavější zástupce patří Pijavka lékařská. U nás v česku se s ní ve volné přírodě příliš nesetkáte - pouze na několika málo místech na Moravě. Můžete se s ní setkat ale v lékařství, jak už její název napovídá. Ale napřed jak se pijavka vůbec živí. Pijavka se oběma konci svého těla přichytí na kůži člověka, přičemž na jedné straně se pomocí drobných čelistí "zakousne" do kůže a živí se krví, kterou začne odsávat tím i zvětšovat svůj objem. Aby se pijavka mohla na vaší krvi živit a krev se rychle nesrazila, vstříkne do ranky malé množství látky zvané hirudin. Hirudin zabraňuje srážení krve, a tím tak zajistí stálý přísun krve pro pijavku. A protože je pijavka ohleduplná, vstříkne do těla i několik tlumících látek, které místo do značné míry znecitliví. Vy tak necítíte o moc více bolesti, než když vás třeba štípne komár. Obvykle je pijavka schopná vás na jedno kousnutí připravit jen o několik málo mililitrů krve. Když se pijavka dostatečně "napije", sama odpadne. Ranka poté ještě docela dlouho dobu mírně krvácí, za což může již zmíněná látka hirudin, která zabraňuje srážení krve a chvíli trvá, než její účinky odezní. Jistě se ptáte, čím tohle může pomoci v lékařství? Pijavice totiž do rány vstřikuje přes 100 účinných a zdraví prospěšných látek - látky působící jako přírodní antibiotika, látky snižující projevy alergií a mnoho dalších. Zároveň se pijavka lékařská používá třeba i po různých operacích, po kterých byl například pacientovi přišitý prst, o který třeba v důsledku nějakého zranění přišel. Pijavka může pomoci i při léčbě křečových žil a mnoha dalších nemocí. Látky, které pijavka vstřikuje do rány totiž mohou pomoci růstu nových žilek a tím tak pomáhají obnovit krevní oběh na daném místě, a tedy i správnou regeneraci. Využití pijavek lékařských v lékařství se nazývá hirudoterapie. V Česku je tento způsob léčby zatím spíše v plenkách, ale například v USA se s ním můžete běžně setkat na řadě uznávaných lékařských klinik.

Mezi další Pijavice patří třeba i Chobotnatka rybí, která se rovněž živí krví, ale napadá především ryby.

2.) Mnohoštětinatci - to je třída Kroužkovců, kterou v učebnici nemáte, mnohdy se s dělením Kroužkovců na Opaskovce a Mnohoštětinatce setkáte. Nebudu vás tu zahlcovat informacemi, tak jen ve stručnosti.
Mnohoštětinatci žijí především v mořích a oceánech. Jak už si asi z názvu můžete odvodit, jejich tělo pokrývá podstatně více štětin, než je tomu u Máloštětinatců (to jste určitě nečekali :P ). Co se rozmnožování týče, většinou mají oddělená pohlaví a najdeme u nich tedy zvlášť samce a zvlášť samičky.

Mezi Mnohoštětinatce patří například Afroditka plstnatá nebo Nereidka hnědá.

Další užitečné odkazy

Zde opět pěkná prezentace od kolegy učitele. Jen tentokráte pozor - dělení kroužkovců máme my odlišně (na rozdíl od nás jedou zjevně podle jiné učebnice). Takže se věnujte spíše jednotlivým živočichům, o kterých je tam řeč ;)