Členovci (1. část)

Úkoly:

Udělej si zápisky z níže uvedené prezentace
Pročti si zde uvedený Doplňující a vysvětlující výklad
Pusť si na konci stránky uvedená videa
Prostuduj si v učebnici dané téma (učebnice str. 14-16)
V pracovním sešitě si můžeš vypracovat na stranách 12-15 cvičení ke členovcům (VI.KMEN: ČLENOVCI)

Prezentace

Prezentace ze které si udělejte výpisky:

Doplňující a vysvětlující výklad

Předposledním kmenem bezobratlých živočichů jsou Členovci. U většiny z předchozích kmenů bezobratlých živočichů se zas až tak často nesetkáváte, jelikož mnohdy žijí například v mořích, nebo schovaní v půdě pod našima nohama, anebo jsou tak malí, že je ani vidět jen tak nemůžete. To ale není případ členovců. Členovci jsou totiž zdaleka nejpočetnější ze všech bezobratlých živočichů - v současnosti jich známe přes 1,5 milionu druhů! Není tedy divu, že se s nimi setkáváme prakticky každý den v nějaké podobě. A kdo že to sem například patří? Například včely, mravenci, nebo otravné mouchy, komáři, pavouci, stonožky, ale třeba i raci, nebo štíři. Jak vidíte, je tu toho docela dost, ale k tomu se dostaneme podrobněji zanedlouho. Každopádně vzhledem k tomu, že Členovců je docela dost, rozdělíme si je v rámci výuky na dvě až tři části.

Členovci získali svůj název podle toho, že jejich tělo se skládá z jednotlivých článků. Oproti například kroužkovcům se ale jedná o články větší a hlavně nejsou stejně velké (tyto články mají tedy různé velikosti), a u některých členovců nemusí být jednotlivé články ani dost dobře patrné, jelikož splývají ve větší celek. Nejen jejich tělo je složené z jednotlivých článků, ale i jejich končetiny jsou složené z jednotlivých článků, které jsou spojeny klouby (podobně jako u člověka) - tam už ty články jsou rozeznatelné více než dobře.

Dalším znakem členovců je to, že značná část z nich má tělo pokryté látkou zvanou chitin - ta vytváří pevnou vnější kostru, která tvoří ochranu jejich těla.

Jejich tělo můžeme rozdělit na tři části - hlava, hruď a zadeček. Ty mohou být různě spojené (například hlavohruď)

Velikost členovců je rovněž vcelku rozmanitá - měří od 1 mm (roztoči) až po 60 cm (například korýši).

Většina členovců má svůj původ stovky milionů zpět, řada z nich se od té doby nijak výrazněji nezměnila (nemají potřebu) - ať už jde třeba o štíry či pavouky.

Členovci se dále dělí - anebo abyste si to lépe zapamatovali - členovci se dále člení na celkem 5 podkmenů: trilobiti, klepítkatci, korýši, stonožkovci a šestinozí. Navíc se řada z nich dále ještě dělí na jednotlivé řády. My si je teď hezky jednu skupinu po druhé probereme.

1. TRILOBITI

Tak zrovna tenhle podkmen si určitě už budete vybavovat, jelikož jsme si o něm už něco málo říkali, a to když jsme rozebírali co? ... Prvohory! Říkali jsme si i to, že trilobiti již vymřeli a dnes už neexistují, tak proč je máme najednou tady? Důvodem je to, že naprosto všechny organismy na celém světě spadají do onoho systému třídění organismů - a to platí i na ty živočichy, kteří už vymřeli. Takže například dinosaury byste v tomto systému našli po boku hadů, krokodýlů nebo třeba želv ve třídě plazů. Ale zpátky k trilobitům.

Trilobiti byli výhradně mořští živočichové, kteří se pohybovali po dnech oceánů, kteří se na naší planetě objevili zhruba před 550 miliony lety a vymřeli někdy před 250 miliony lety (tedy na konci prvohor, kdy se odehrálo ono největší vymírání živočišných druhů v historii naší planety - pozor! Neplést s dopadem asteroidu, který vyhubil dinosaury - ten přišel až o přibližně 185 milionů let později).

Co do velikosti, měřili trilobiti od pouhého 1 mm až po zhruba 80 cm. Proč takový rozdíl? Ono totiž těch trilobitů existovalo více než 15 000 druhů.
A jak jsme si již říkali dříve, napříč těmi stamiliony let se povrch naší planety neustále utvářel a měnil. Proto také se i na našem území kdysi vyskytovalo moře. Což je také důvod, proč se v oblasti mezi Plzní a Prahou nachází celá řada různých nalezišť zkamenělin trilobitů a jiných organismů z období prvohor. Této geologické oblasti mezi Plzní a Prahou se přezdívá Barrandien (po francouzském paleontologovi Joachimu Barrandovi, který oblast zkoumal).

2. KLEPÍTKATCI

Klepítkatci mají vždy 4 páry nohou. Pod tímhle vcelku milým názvem se ukrývají hned 4 další řády:

A) Štíři

Když se řekne štír, většina lidí si hned vybaví, že se jedná o nebezpečné zvíře s bodákem, který vstřikuje prudce nebezpečný jed. Opak je ale pravdou. Štíři jsou spíše plachá zvířata, která, pokud se ocitnou v nebezpečí, snaží se buď uprchnout, nebo se naopak přestanou hýbat a počkají, až hrozba opadne. Svůj jedový osten použijí jen, pokud jsou k tomu vyloženě vydrážděni (tedy když například budete do nebohého štíra dloubat prstem, za chvíli mu vcelku logicky dojde trpělivost). A ani tehdy ve většině případů není tento jed pro člověka smrtelný (obvykle vás jen místo bolí a udělá se na něm otok). Existuje však několik druhů štírů, které mohou být pro člověka nebezpečné - například Štír nejjedovatější nebo Štír tlustorepý. Ale ani jejich jed neohrozí na životě běžného, zdravého člověka - tomu způsobí jen nepříjemné bolesti, křeče a zažívací potíže. Nebezpečný je však pro děti, seniory nebo obecně lidi se slabším imunitním systémem.

Štíři totiž nemají tento svůj osten na obranu - osten s jedem využívají téměř výhradně k lovení jiných živočichů, obvykle rovněž členovců. Loví především v noci, a právě pomocí jedu svou kořist paralyzují, nebo rovnou usmrtí.

Tělo: Tělo štíra je složené ze dvou částí - hlavohruď a zadeček. Mají ve přední části klepítka, která jsou určená ke zpracování kořisti. Mají 4 páry nohou. V zadní části zadečku je umístěn jedový osten (nesprávně nazývaný také ocas). Štíři jsou vybaveni hned několika páry očí - jedním párem středových očí a až 5 páry postranních očí různě rozmístěných kolem hlavy, díky čemuž může vidět štír prakticky všude kolem sebe.

Štíři mají oddělená pohlaví - tedy jsou rozděleni na samce a samičky.

Pár zajímavostí o štírech - jsou schopni přežít i celý rok bez potravy, dokáží zadržet dech až na 3 dny (je mi jasné, že vás to napadlo, ale nesnažte se tento rekord překonat - nepodaří se vám to ;) ), a navíc jsou schopni přežít několikasetnásobně silnější radioaktivní záření, než je smrtelná dávka pro člověka. A některé druhy štírů jsou schopné se dožít i 25 let. A pokud například na Štíra svítícího posvítíte ultrafialovým (UV světlem), bude svítit - za což může chemické složení jeho vnější kostry.

Se štíry se v našich končinách také jen tak nesetkáte - žijí totiž především v pouštích, tropických a subtropických oblastech - prostě v oblastech, kde je dostatek tepla.

Vlastně setkáte - relativně dost lidí chová štíry jako domácí mazlíčky.

B) Pavouci

Když se doma mrknete třeba do sklepa, někam za skříň nebo do rohů na zdech, dost možná tam nejednoho najdete - pavouci. Pavouci žijí převážně na souši a jsou to především noční tvorové, proto je přes den obvykle uvidíte jen tak posedávat a vyčkávat. V noci pak vyráží na lov. A jak že se takoví pavouci živí? Jistě moc dobře znáte pavoučí síť. Ta vlastně funguje jako jakási mucholapka - pavouk ze svého zadečku z takzvaných snovacích blan vylučuje fibrin (což je právě látka, která pavoučí sítě tvoří), s jehož pomocí upřede pavoučí síť do určitého tvaru (většina druhů pavouků tvoří pavučiny podle vlastního vzoru), a pak už jen čeká, až přilétne třeba nějaké moucha a v jeho síti uvízne. Právě tady je hned ten důvod, proč jsou pavouci aktivní hlavně v noci anebo na tmavých místech - nemalá část hmyzu totiž za denního světla je schopná rozeznat pavoučí síť. Proto je pavouci schovávají na tmavých místech, kde už hmyz pavučinu dost dobře nerozezná. Když pak například ona nebohá moucha v síti uvízne, pavouk ji otráví svým jedem omotá pavučinou a postupně z ní "vysaje" co potřebuje. Ale různí pavouci mohou lovit různými způsoby. A i jejich kořist se mění. Například v Austrálii nebo v Jižní Americe žijí pavouci o velikosti až 20 cm, kteří jsou schopni ulovit i myš nebo drobné ptáky.

Co se týče samotné pavučiny, tak ta nepřestává fascinovat vědce. Materiál pavoučí sítě (již zmíněný fibrin) je něco, co zatím přesahuje schopnosti naší vědy - člověk doposud neumí vyrobit materiál, který by se v pevnosti a pružnosti vyrovnal, nebo i jen přibližoval pavoučí síti. Pavoučí síť kterou vytváří pavouci je obvykle jen 0,00015 mm (500x tenčí, než lidský vlas). Pavučinu je také možné značně natáhnou - obvykle až na dvojnásobek původní délky (rekord je až dvacetinásobek délky). Pavučina je také 3x pevnější než kevlar, což je materiál, ze kterého se dělají neprůstřelné vesty. Vědci také spočítali, že pavučina o tloušťce psací tužky by byla schopná zastavit na místě proudové letadlo letící plnou rychlostí. K tomu všemu je pro pavouky pavučina také perfektně recyklovatelná - když se třeba část pavučiny hodně poškodí, pavouk ji sežere, natráví a vytvoří z ní opět použitelnou pavučinu. Pavoukům neslouží pavučina jen k lovení - také z ní vytvářejí své úkryty a také kokony (pouzdra) pro vajíčka. Stejně tak je používají i k pohybu - po pavučinovém vláknu se spustí například ze stromu a nechají se unést větrem a osidlují nové území. Všechno výše uvedené jsou důvody, proč se lidé už po staletí snaží materiál pavučiny napodobit - ale stále se nám to nedaří.

Pavouci jsou také vybaveni jedovými žlázami, které produkují jed. Ten obsahují klepítka, která se nacházejí na přední části hlavy pavouka. Jed většiny pavouků lidem opět ve většině případů neudělá buď vůbec nic, nebo jen nepříjemné bolení. Ale i tady existují výjimky. Například Snovačka jedovatá (známá také jako černá vdova) může v některých případech způsobit smrt, ale opět především osobám se slabší imunitou. Nejjedovatější známý pavouk je ale Palovčík brazilský (též známý jako banánový pavouk), jehož kousnutí může způsobit poruchy dýchání, ochrnutí a skončit i zadušením.

Mezi zástupce pavouků patří například Sklípkani, kterým se říká nesprávně tarantule. Sem patří například i Sklípkan největší, který může mít tělo velké až 12 cm a rozpětí nohou až 30 cm. U nás se s ním v přírodě ale nesetkáte - také má radši teplejší oblasti.

I u nás v Česku naleznete celou spoustu pavouků. Velmi hojně je u nás zastoupený třeba Křižák obecný (s charakteristickým vzorem ve tvaru kříže na zadečku), který pro člověka není hrozbou. U nás také nalezneme některé jedovaté pavouky, ale jsou vzácní a v drtivé většině případů člověka neohrozí na životě. Navíc - i v tomto případě se pavouci střetnutí s člověkem ve většině případů vyhýbají - agresivní jsou obvykle pouze samičky, které chrání svá vajíčka či mláďata.

Tělo: podobně jako u štírů, i u pavouků se jejich tělo skládá z hlavohrudi a zadečku, které spojuje tzv. stopka. Na hlavě mají až 4 páry očí, klepítka (která obsahují jed a zároveň slouží k zpracování potravy), a také 4 páry kráčivých končetin (nohou). Na konci zadečku mají umístěné snovací žlázy, pomocí kterých tkají pavučinu.

I pavouci mají oddělená pohlaví, a u některých druhů jsou dost rozdílné - samci bývají obvykle výrazně menší než samičky, a také se dožívají obvykle mnohem menšího věku (u samců v některých případech až několik let, u samiček jsou známy případy, kdy se dožily i 25 let). Pavouci kladou vajíčka, ze kterých se pak líhnou malí pavouci.

Zajímavostí u pavouků je také to, že na naší planetě existují už přes 350 milionů let a od té doby se skoro nezměnili - nemají to zapotřebí, jelikož jsou to velice úspěšní predátoři.

C) Sekáči

Sekáči jsou dosti podobní pavoukům - ale jen co se týká stavby těla. Jsou rovněž složeni z hlavohrudi a zadečku, ale ty jsou spojeny přímo - není mezi nimi tedy žádná stopka. Oproti pavoukům mají sekáči výrazně delší nohy.
Oproti pavoukům sekáči netvoří pavučiny (ani je neumí vytvářet a nemají ani čím), a rovněž nemají žádné jedové žlázy, takže ani jedem vás nemohou ohrozit.
Sekáči se obvykle živí drobným hmyzem, ale někdy rostlinami či houbami - jsou tedy všežravci (v učebnici chybně uvedeni jako masožravci). Svou kořist zpracovávají nohama.
Sekáči se jim říká proto, že jsou schopni se v případě nebezpečí se zbavit své "nohy" která se i po oddělení chvíli stále hýbe - "seká" sebou - tak získali sekáči také své jméno.

Na rozdíl od štírů i pavouků, kteří jsou ve většině případů samotáři, sekáči často tvoří různá uskupení - najdete jich v některých případech desítky, i stovky u sebe (záleží na druhu).
U nás se můžete běžně setkat například se Sekáčem domácím.

D) Roztoči

Poslední skupinou klepítkatců jsou Roztoči. Ty obvykle žijí paraziticky (například Klíště obecné) nebo dravě. Roztoči jsou zdaleka nejmenší ze všech klepítkatců - někteří dorůstají do velikosti 2 cm, ale většinou jsou menší než 1 mm. A ačkoliv je řadíme mezi členovce, jejich tělo splývá v jeden celek, nenajdeme tedy u nich žádné články. Řada lidí má také na roztoče alergii.

Roztoči kladou vajíčka, ze kterých se líhne larva a z té se postupně změní na nového roztoče - jedná se tedy o nepřímý vývoj.

Ačkoliv je ve většině případů nevidíte, s roztoči se setkáváte prakticky každý den - Roztoči domácí totiž žijí v kobercích, v matracích, čalouněném nábytku atd. Roztoči se totiž živí především miniaturními kousky kůže, které z nás každý den odpadávají.

Mezi nejznámější roztoče patří například Zákožka svrabová (způsobující onemocnění svrab - nepříjemné svědění kůže, ve které Zákožka vytváří miniaturní kanálky, u zvířat se této nemoci říká prašivina).
Všem dobře známý roztoč je Klíště obecné. Klíšťata obvykle číhají ve vysoké trávě, kde se snaží přichytit na procházející zvěř nebo člověka. K tomu mu pomáhá miniaturní orgán, který má klíště na předních nohách, který je schopný detekovat sebemenší množství oxidu uhličitého - ten totiž vydechují všichni živí tvorové - je to tedy u nich jakýsi rada.
Klíšťata dokážou vydržet bez potravy i jeden rok. Když se však přichytí, pomocí svých kusadel proříznou kůži a poté skrze sosáček začnou nasávat krev. Proces sání obvykle trvá 1-2 týdny, při kterém klíště získá několikanásobně na velikosti. Poté klíště odpadne. Klíšťata ale nevyhledávají člověka cíleně - moc jim nechutnáme a hlavně moc dobře vědí, že většinou je lidé rychle odhalí a zlikvidují. Člověka tedy klíště "vysává" jen z nouze.

Klíšťata také přenášejí nebezpečná onemocnění jako borelióza a encefalitida - pokud tedy místo přisátí klíštěte zůstává několik dnů zarudlé a spíše se zvětšuje, je vhodné vyhledat pomoc lékaře.

Další zajímavé odkazy

Tentokrát hned několik videí - napřed zase klasická "videovýuka" od kolegy učitele. I tentokráte máme to dělení Členovců odlišné v učebnici, než v toto případě, ale zajímavosti o jednotlivých živočiších se hodí vidět/slyšet. Jinak po shlédnutí videa už budete vědět, co nás čeká v další části členovců.

Tady pak něco více k klepítkatcům (zde je mají jako pavoukovce):

A teď něco více k pavoukům. Pokud pavouky nemáte rádi, toto video si jistě "užijete"...