Členovci (2. část)

Již minule jsme začali s členovci. Takže jen pro zopakování - členovci svůj název získali proto, že jejich tělo se skládá z několika článků - obvykle hlava, hruď a zadeček (někdy u nich splývá hlava a hruď v jedno a poté jim říkáme hlavohruď a zadeček). I jejich končetiny (nohy) jsou složené z jednotlivých článků spojených klouby.

Členovci se dělí na celkem 5 podkmenů - trilobiti, klepítkatci, korýši, stonožkovci a šestinozí. V rámci předešlé látky jsme stihli rozebrat zatím první dva podkmeny - trilobity a klepítkatce. A teď v tom, jak asi správně očekáváte, budeme pokračovat dále...

3. KORÝŠI

Korýši jsou vodní živočichové, takže je najdeme především ve vodě - ať už té slané (tedy moře a oceány) nebo v té sladké (řeky, jezera, rybníky ...). Někteří z nich se ale uzpůsobili i životu na souši. Protože je jejich hlava přímo spojená s hrudí, jejich stavba těla se skládá z hlavohrudi a zadečku. Zřejmě nejvýraznější znak, podle kterého si můžete korýše zapamatovat, je to, že jejich tělo je chráněno obvykle velmi silným krunýřem. Mají obvykle jeden pár očí a 5 párů končetin, přičemž jeden pár je u některých korýšů přeměněn v mohutná klepeta, která slouží k lovu potravy i obraně. Korýše můžeme také dělit na nižší (perloočka, hrotnatka, ...) a vyšší (rak, humr, krab, ...).

Většina z nás se s nimi ale může setkat mimo jiné i v různých, především asijských restauracích - a to už po dostatečné tepelné úpravě, takže ne zrovna živé - patří sem totiž například krevety nebo humři, ale k tomu později.

Mezi korýše, kteří žijí na souši, patří například u nás velmi běžně rozšířená Stínka obecná nebo Svinka obecná. Stínka i Svinka jsou si podobné jak stylem života, tak i vzhledem. Jsou obvykle 1-2 cm dlouhé a mají tělo porostlé článkovým krunýřem, který připomíná brnění. Také jsou světloplaché - to znamená, že nemají rádi světlo a vyhledávají tmavá a vlhká místa. Pokud máte doma zahradu nebo třeba sklep, zkuste si tam najít a nadzvednout nějaký kámen nebo nějakou cihlu někde na zemi - je velmi pravděpodobné, že narazíte právě na svinku nebo stínku. Světlo nemají rády proto, protože na rozdíl od hmyzu nemají tělo uzpůsobené k zadržování vody, takže pobyt na slunci by je vysušil a zlikvidoval, proto jsou aktivní hlavně v noci a přes den se schovávají na tmavých místech. Jak jsem již zmiňoval - svinky a stínky jsou si velmi podobné a obvykle se na pohled špatně rozeznávají. Jestli se jedná o svinku nebo stínku můžete zjistit jednoduše tak, že pokud se svinka cítí v nebezpečí, například pokud do ní mírně šťouchnete prstem, stočí se do klubíčka (od toho také název "svinka" - protože se dokáže "svinout" (sbalit, stočit) do klubíčka). Stínka toto nedělá. Svinky a stínky jsou rozkladači, což znamená, že pomáhají udržovat koloběh látek v přírodě - živí se tedy především odumřelými zbytky rostlin nebo mrtvými živočichy.

Mezi vodní korýše patří například Rak říční, se kterým se můžete setkat u nás v Česku (u nás v ČR je zmapováno asi 800 míst, kde se vyskytuje). Bohužel počty raků říčních na našem území jsou v posledních desetiletích vcelku malé. Může za to tzv. račí mor, který jejich populaci decimuje a zároveň také výskyt chemikálií ve vodách - rak říční je totiž velmi citlivý na čistotu vody. I rak říční je především noční tvor. Tělo je chráněné silným krunýřem a dorůstá délky až 25 cm.
Rovněž u nás v Česku můžete narazit i na Kraba říčního. Ten oproti Rakovi říčnímu už není Krab říční původní český druh - byl sem zavlečen z východní Asie.
Rakovi je podobný například i Humr evropský. Jeho zvláštností je to, že má jedno klepeto mohutnější, než to druhé. Menším klepetem totiž svou kořist uchopí a tím silnějším ji rozdrtí. Dorůstá až do velikosti 60 cm.
Mezi další zástupce korýšů pak patří například Kreveta baltická, Hrotnatka obecná (nižší korýš), nebo třeba Langusta obecná (langusty nemají mohutná klepeta). Mezi korýše řadíme i svijonožce, což jsou parazitičtí živočichové.
Korýšem je i tzv. Rak poustevníček, což je ne úplně správné označení skupiny krabů, kteří využívají opuštěné ulity různých plžů (měkkýši). V některých případech se schovávají například i do různých, lidmi vyhozených odpadků (například plastové nádoby), které se povalují na plážích nebo na mořském dně, což je opět smutný příklad bezohlednosti mnoha lidí.
Mezi korýše spadá ale i vůbec největší členovec - Velekrab japonský. Ten žije v Tichém oceánu v okolí japonských ostrovů, obvykle v hloubce několika set metrů. Rozpětí nohou kraba (tedy pokud je natáhneme a změříme z jednoho konce nohy až na konec druhé nohy) může dosahovat až 3,7 metru. Nejvyšší ověřený údaj co se týče váhy Velekraba japonského, je 13,6 kg, ale údajně byli uloveni i jedinci vážící až 20 kg. Navíc se může dožít i 100 let. 

4. STONOŽKOVCI

Stonožkovci jsou dalším podkmenem členovců. Dělí se na mnohonožky a stonožky. Tak nějak předpokládám, že už podle názvu uhodnete, jací tvorové sem patří. Ale název je trochu zavádějící, protože to neznamená, že živočichové, co sem patří, mají vždy přesně 100 nohou. Trochu paradoxem je spíše to, že naopak stonožky nikdy nemají přesně 100 nohou. Proč? Všechny stonožky mají vždy lichý počet článků - to znamená, že nejblíže ke stovce mohou mít buď 98 nebo 102 nohou, ale ne rovných 100. Nicméně "stodvanožky" už nezní tak dobře jako "stonožky", takže se to zaokrouhlilo. Každopádně si prostě pamatujme to, že stonožky mají obecně hodně nohou (obvykle mezi 40-60, největší zatím zaznamenaný počet byl 414 nohou).
Stonožkovci se tedy dělí na dvě třídy:

A) Stonožky

Stonožky mají tělo obvykle více ploché a nepravidelné a na každém článku mají obvykle jeden pár končetin. Jsou to dravci (masožravci) - jejich potravu tvoří například žížaly, hmyz, pavouci, atd. Svou kořist usmrcují pomocí jedu. Patří sem například Stonožka škvorová.

B) Mnohonožky

Oproti stonožkám mají mnohonožky tělo kulatější - válcovitého tvaru. Každý článek obvykle obsahuje dva páry končetin. V případě nebezpečí se mohou svinout v kuličku (podobně, jako svinky u korýšů) Jsou většinou rozkladači - živí se odumřelými rostlinami, řasami a mrtvými těly živočichů. Mezi zástupce mnohonožek patří například Mnohonožka lesní nebo Svinule lesní.

5. ŠESTINOZÍ

I tady název vypovídá sám za sebe - hlavním znakem je to to, že daný živočich má vždy 6 nohou.
V učebnici máme uvedeno, že Šestinozí se dále dělí na 2 třídy: hmyz a chvostoskoci. Správně by sem měli patřit ještě vidličnatky a hmyzenky, ale zůstaneme pro pořádek u toho, co je v učebnici (tedy hmyz a chvostoskoci).

A) Hmyz

Hmyz známe asi každý z nás - konec konců nebude to dlouho trvat a už nás zase ve velkém začnou obtěžovat komáři, mouchy a další drobní, ale mnohdy velmi otravní zástupci hmyzu. Konec konců není divu - hmyz je vůbec nejpočetnější třídou živočichů na naší planetě - odhaduje se, že existuje na 6-10 milionů druhů hmyzu a že hmyz představuje bezmála 90 % všech živých forem na naší planetě. Takže pokud přimhouříme oko, můžeme vlastně říct, že žijeme na planetě hmyzu. Takovéto rozšíření je především díky tomu, že jsou jako jediní z bezobratlých živočichů, kteří jsou schopni (nebo alespoň většina z nich) létat.

Hmyz obvykle žije na souši, ačkoliv jsou někteří, kteří žijí ve vodě například ve stádiu larvy (třeba u komára), nebo pak i ti, který žijí ve vodě celý život (například Vodomil).

Jejich tělo je ve většině případů složené z hlavy, hrudi a zadečku, přičemž z hrudi vyrůstají 3 páry nohou a obvykle 2 páry blanitých křídel. Jejich tělo chrání vnější kostra, složená obvykle především z chitinu (kutikula). Co se do velikosti týče, pohybuje se od 0,1 mm (malinké Chalcidky) až do 60 cm (například u Strašilky). Mají oddělená pohlaví a obvykle mají samci i samičky rozdílný vzhled.

Hmyz dále dělíme podle jejich vývoje na hmyz s proměnou nedokonalou a hmyz s proměnou dokonalou:

• hmyz s proměnou nedokonalou - z vajíčka se líhna larva zvaná nymfa, která je podobná dospělému jedinci (jen je menší a bez křídel). Ta se postupně až několikrát svléká ze své vnější kostry (kutikuly) a při každém svlečení se o něco zvětší, až se z ní postupně stane dospělý jedinec. Mezi hmyz s proměnou nedokonalou řadíme například vážky, sarančata, nebo ruměnice
• hmyz s proměnou dokonalou - v tomto případě se z vajíčka líhne larva, která vypadá úplně jinak, než dospělý jedinec. Jejím jediným úkolem je jíst a tím pádem i růst. Když dostatečně vyroste (to může v některých případech trvat i několik let), tak se zakuklí, a v rámci této kukly se z původní larvy stane plně dospělý jedinec.

Sem patří například blanokřídlí (například včela medonosná, nebo mravenci), brouci (např. Chroust obecný), dvoukřídlí (Moucha domácí) a motýli (např. Babočka paví oko).

B) Chvostoskoci
Ke chvostoskokům jen krátce - jsou drobní živočichové (jejich velikost se pohybuje od ani ne 1 mm až po 1 cm). Naleznete je především ve vlhké půdě pod povrchem, kde se jich může nacházet až 200 000 na jeden metr čtvereční.
Chvostoskoci se jim říká proto, že mají na konci zadečku jakousi vidlici, které se říká "chvost". Ta jim v případě potřeby umožňuje se odrazit od povrchu a "skočit" na jiné místo. Jsou to především rozkladači, takže pomáhají udržovat kvalitní půdu.