Úkoly:

1. Udělej si zápisky z níže uvedené prezentace
2. Pročti si zde uvedený Doplňující a vysvětlující výklad
3. Pusť si na konci stránky uvedená videa
4. Prostuduj si v učebnici dané téma (učebnice str. 30-35)
5. V učebnici na straně 35 si zodpověz na konci stránky uvedené otázky

Prezentace

Doplňující a vysvětlující výklad

Minule jsme se věnovali půdě a některým bezobratlým živočichům, kteří v ní žijí. Tentokrát nás čeká les.
Les asi většina z vás dobře zná, tedy alespoň od pohledu. Ale věřte, že v lesích se toho ukrývá podstatně více, než se na první pohled zdá. Lesy rozdělujeme podle toho, jaký typ stromů v nich roste. Mohou tedy být jehličnaté, listnaté nebo smíšené. V České republice tvoří lesy o něco málo více než jednu třetinu území (přibližně 34 %) a toto číslo pomalu ale jistě stoupá. Samozřejmě toto číslo se liší v jednotlivých krajích, a tak třeba libereckém kraji tvoří kterém tvoří lesy 45 % území a je tedy vůbec nejzalesněnějším krajem v republice. Naopak nejhůře je na tom (pokud nepočítáme hlavní město Praha) Středočeský kraj, který má zalesněnost pouze 27,5 %.
Před několika staletími byly na našem území hlavně listnaté a částečně také smíšené lesy. Během středověku a novověku (tedy zhruba ve 14.-19. století) ale začaly lesy ve velkém mizet. Proč? Protože dříve bylo dřevo hlavní stavební materiál - stavěly se z něj domy, ale vyráběl se z něj i nábytek, ale třeba i povozy a různé nástroje nebo jejich části. A tak lidé dřevo těžili ve velkém a lesy se nestačily obnovovat - tehdy tvořily lesy méně než polovinu toho, co dnes. Lidé tak začali vysazovat stromy, které rychle rostly. Ideálním stromem k tomuto byl smrk ztepilý, který se tak začal vysazovat ve velkém na většině území, a to i na místech, kde sám běžně neroste. Tím začaly vznikat tzv. monokultury - lesní oblasti, které tvoří pouze jeden druh stromu (v tomto případě tedy smrkové monokultury). Nevýhodou monokultur je to, že jsou podstatně méně odolnější proti různým škůdcům a chorobám než běžný, přirozený les, který se skládá z více druhů stromů.
Smrk tvoří v současnosti asi 43 % českých lesů, ale především v posledních letech je stále větší úsilí vysazovat v lesích více druhů dřevin a vrátit tak lesům jejich přirozenější podobu.To jen tak na úvod něco k tomu, jak to s lesy vypadá. Ale kdo všechno se v nich ukrývá? Tomu se budeme věnovat teď. Zvířata v lese (a tedy i ta bezobratlá, kterým se věnujeme nyní) žijí v lese na různých místech. Můžeme je rozdělit na 4 skupiny - bezobratlí živočichové, kteří žijí v kmenech stromů, v korunách stromů, na zemi a v trávě.

1. BEZOBRATLÍ ŽIJÍCÍ V KMENECH STROMŮ
a) Tesaříci
Tesaříky asi taky mnozí z vás znají. Larvy tesaříků se živí různými rostlinami, a také právě dřevem. Larva tesaříka se nachází na kůře stromů až 3 roky, a živí se právě dřevem, kde "vyžírá" chodbičky, díky čemuž poškozují a oslabují stromy. Larvy se poté zakuklí a vyroste z ní dospělí tesařík. Ty obvykle poznáte podle dlouhých tykadel a také podle podlouhlého, úzkého těla. Patří sem například žluto-černě zbarvený tesařík dubový nebo už méně nápadný tesařík smrkový.
Tesaříků existuje spousta druhů, jen u nás jich žije několik stovek. Jejich příbuzným je mimochodem i Titán obrovský - největší brouk na světě (měří až 20 cm). Ale na toho narazíte jen v Jižní Americe, v naší republice opravdu ne.

b) Kůrovci
O tomhle broukovi už asi většina z vás přinejmenším slyšela. Kůrovci jsou malí broučci, jejichž larvy, a pak i samotní brouci se živí lýkem - vrstva kmene stromu, která se nachází hned pod kůrou. Občas můžete v lese narazit na kus odloupnuté kůry, nebo i na samotných obnažených kmenech stromů, kde jsou vidět malé chodbičky. Tak to je obvykle dílo právě kůrovců. Kůrovci jsou malí brouci (obvykle jen několik milimetrů velcí), které poznáte také podle chloupků, které mají na těle.
Pokud se kůrovci přemnoží, a což se především v posledních letech stále častěji děje, jsou schopny během několika let zničit rozsáhlé území lesů. Stromy se za normálních okolností dokážou proti kůrovcům (a nejen jim) bránit vypouštěním lepkavé pryskyřice (lidově "smoly"). Ale pokud je strom už oslabený, například znečištěním ovzduší, nebo pokud je strom vysazen v jemu nepříliš vhodném prostředí, tak není schopen produkovat této pryskyřice dostatek a je vydán kůrovcům na pospas.
Nejznámějším z nich je například lýkožrout smrkový, ale v posledních letech také i lýkožrout severský.
V lese můžete narazit na takové černé krabice s průduchy. To jsou lapače na kůrovce. Fungují tak, že vysílají feromony - vonné látky, které lákají samičky kůrovců. Ty v lapači uvíznou a uhynou, a samci pak nemají s kým se množit a riziko šíření kůrovců se tak snižuje.

c) Lumci
Lumci jsou zajímavý druh hmyzu, připomínající malé vosičky. Lumci jsou ve své podstatě parazité, nebo tedy přesněji parazitoidi (parazitoid je organismus, který se vyvíjí v těle jiného živočicha a toho poté usmrtí). Mezi lumky patří například lumek velký. Jeho samička má dobře vyvinutý čich a je schopná vycítit přítomnost larev dřevokazného hmyzu ve dřevě stromu nebo pařezu. Když larvu vycítí, přiletí a svým kladélkem (ostrý bodec na zadečku) propíchne dřevo a napíchne samotnou larvu a naklade do ní vajíčko. Z vajíčka se postupně začne vyvíjet vlastní larva a začne požírat svého hostitele a tím jej zabije. Pak se sama zakuklí a vyroste z ní dospělý lumek.
Lumci jsou užitečný hmyz, protože pomáhají snižovat počty dřevokazného hmyzu, a z toho důvodu jsou mnohdy cíleně pěstovány lidmi.

2. BEZOBRATLÍ ŽIJÍCÍ V KORUNÁCH STROMŮ
Různý hmyz se živí nejen na kmeni stromu, ale některé druhy se živí listím a jehličím v korunách stromů.

a) Bekyně
Bekyně jsou noční motýli neboli můry. Jejich housenky (larvální stádium motýla) se živí především jehličím smrků a borovic, čímž zasažené stromy oslabují a ty mohou odumřít. Jedním ze zástupců bekyní je bekyně mniška.
Před 100 lety se bekyně mniška přemnožila a zničila velké lesní plochy v tehdejším Československu a představovala tehdy podobný problém, jako v současnosti kůrovci.

b) Chrousti
Na listnatých stromech se naproti tomu živí chrousti. Chrousti jsou relativně velcí (až 3 cm) brouci, a jejich larvy (tzv. ponravy) žijí v půdě, kde se živí kořínky rostlin. Po přibližně 4 letech se ponrava zakuklí a stane se z ní samotný chroust. Chrousti především dříve dokázali napáchat mnoho škod, ale dnes už moc ne. Chrousty lze poznat poměrně jednoduše podle jejich dost zvláštně vypadajících tykadel, které připomínají malé vějíře. Mezi chrousty patří například chroust obecný.
Dříve nebylo až tak výjimečné se v některých evropských zemích setkat s chrousty také na jídelníčku - například francouzská chroustová polévka, chroust v cukrové polevě, vaření chrousti s citronovou šťávou na čerstvě usmažených palačinkách, anebo i česká chroustová polévka. Dobrou chuť!

3. BEZOBRATLÍ ŽIJÍCÍ NA ZEMI
V lese narazíte na různé živočichy nejen na stromech, ale i na zemi. Tam se nachází popadané listí, jehličí, ale třeba i popadané kmeny stromů, pařezy... ideální místo pro život mnoha druhů živočichů.

a) Slimáci a plzáci
Protože je v lese vlhko, nalezneme tam velmi často plži bez ulit - slimáky a plzáky, kteří mají tmavá a vlhká místa rádi. Většinou se s nimi setkáte například když jdete na houby. Třeba když zahlédnete kousek od sebe nějaký pěkný hřib, a když ho vezmete do ruky, zjistíte, že už si na něm pochutnává plzák nebo slimák.
A jaký je rozdíl mezi plzáky a slimáky? Krom barvy těla jsou si dost podobní, ale plzák má na straně svého těla dýchací otvor přímo vepředu, kdežto slimák jej má blíže ke středu svého těla. Všimnout si můžete také jejich "stop" ve formě slizu, díky kterému se pohybují. Patří sem například slimák největší nebo plzák lesní.

b) Střevlíci
Střevlíci jsou relativně velcí brouci (až 4 cm), kteří neumějí létat, protože jejich blanitá křídla jsou překryta krovkami, které jsou srostlé, a proto se musí střevlíci pohybovat po jen zemi. Jsou to dravci a živí se drobnými plži, larvami hmyzu, ale občas třeba i žížalami. U nás se můžeme setkat například s barvami zářícím střevlíkem zlatolesklým nebo pak už ne tak nápadným střevlíkem kožitým.
Zajímavostí střevlíků je, že mají mimotělní trávení - to znamená, že na ulovenou kořist vystříknou trávicí tekutinu a pak požírají už natrávenou potravu.

c) Světlušky
Světlušky poznáte vcelku s jistotou, a to především v noci. Většinou se nachází na krajích lesů. Jejich unikátní vlastností je, že z části svého zadečku dokážou vytvářet nazelenalé světlo. U světlušek je hodně patrný tzv. pohlavní dimorfismus, tedy že samec se od samičky už od pohledu výrazně liší. Samci jsou menší (přibližně 1 cm), vytvářejí méně světla, a hlavně umí létat. Samičky naproti tomu měří až 2 cm, a vzhledem připomínají spíše larvy. Vydávají ale podstatně více světla. Světlušky se živí především drobnými plži, které usmrcují jedem. Nejběžnějším zástupcem světlušek je světluška větší. Bohužel světlušky kvůli ničení jejich přirozeného prostředí, používání pesticidů a dalším lidským činnostem, pomalu mizí.
Světluškám se také přezdívá svatojánská muška, a pokud je chcete spatřit světélkovat, musíte obvykle počkat do 22.hodiny, a to v červenci a srpnu, kdy jsou nejaktivnější. Ale musíte být trpělivý, vyskytují se docela málo.

d) Mrchožrouti a hrobaříci
Jak už jsme si mnohokrát připomínali, organismy, které považujeme za rozkladače (tedy ty organismy, které rozkládají odumřelá těla rostlin a živočichů a vracejí živiny zpět do půdy) jsou velmi důležitou součástí koloběhu látek v přírodě. A samozřejmě i v lese jich najdete celou spoustu. Za mrchožrouty považujeme ty živočichy, kteří se živí především uhynulými živočichy (mršinami). Výhodou je to pro ně v tom, že se nemusí zdlouhavě namáhat obtížným lovením, ale jednoduše počkají, až nějaký živočich uhyne sám, nebo se i přiživí na zbytcích živočichů, které za sebou nechali jiní predátoři.
Patří sem právě i hrobaříci. To jsou přibližně 2 cm velcí brouci, kteří si své jméno vysloužili proto, že pomocí svého dobře vyvinutého čichu vyhledávají mrtvá těla drobných živočichů a zahrabávají je do země. Tam jim pak slouží jako zásobárna potravy pro sebe i pro své larvy. Krom mrtvolek ale nepohrdnou ani larvami jiných živočichů. Mezi hrobaříky patří především hrobařík obecný, kterého můžete dobře poznat podle jeho černo-oranžového zbarvení zadní části těla.
Hrobaříci jsou schopni se poprat o mršinu, pokud se u ní sejde dva a více hrobaříků.

e) Chrobáci
Mnozí z vás jste už někdy na cestě v lese uviděli černo-modře blyštivě zbarveného zavalitého brouka o velikosti zhruba 1-2 cm. A to je právě jeden z chrobáků, přesněji chrobák lesní. I toho můžeme považovat za rozkladače, protože jeho jídelníček tvoří zejména výkaly jiných živočichů, nebo pak hnijícími houbami a mrtvými těly živočichů - nic moc pro člověka záviděníhodného, řekl bych. Trus také využívají i jako potravu pro své larvy - v zemi vyhloubí chodbičky, kam na jaře naklade samička vajíčka a chodbičky následně "ucpe" trusem, kterým se pak larvy po vylíhnutí živí.
Podzemní chodbičky chrobáka mohou měřit i půl metru. Do těchto dlouhých chodbiček chrobák natahá různý nepořádek, co najde po lese - výkaly, hnijící listí i hnijící zbytky těl živočichů. Takový trochu "domácí úklid" ;).

f) Bzučivky
Bzučivky jsou vlastně normální mouchy. Poznáte je podle leskle modro-zeleno zbarveného těla a najdete je v lese na všem, co vám asi zrovna vonět nebude - především výkaly a hnijící živočichové, nebo na houbě hadovce smrduté. Patří sem například bzučivka zlatá.
Bzučivky kladou svoje vajíčka především do mrtvol živočichů, ale v některých případech můžou naklást vajíčka i třeba do otevřených ran některých zvířat.

g) Mravenci
Tak s mravenci už jste se setkali snad všichni. Jedná se o společenský hmyz, to znamená, že mravenci nikdy nežijí samostatně, ale výhradně ve velkých koloniích - mraveništích. V jednom mraveništi může být až několik milionů mravenců.
V mraveništi má každý druh mravence svoji funkci. Jakýmsi vládcem celého mraveniště je královna. Ta mraveniště vůbec neopouští a jen klade vajíčka. Mravenčí královna je jedním z nejdéle žijících živočichů z říše hmyzu - dožívá se až 20 let.
Dále jsou zde mravenčí dělnice. To jsou samičky, které zajišťují chod celého mraveniště - shánějí potravu, pečují o královnu i o vajíčka, larvy i kukly.
Mravenčí samce poznáte jednoduše - mají totiž křídla. Samci ale mají jediný životní úděl - vylétnout z mraveniště, najít samičku, oplodnit jí, a pak sami zahynou. Z oplodněné samičky se poté stává královna a ta zakládá nové mraveniště. Sousední mraveniště spolu také obvykle vedou války.
Mravenci jsou značně teritoriální - to znamená, že napadají všechny živočichy, kteří se objeví příliš blízko jejich mraveništi - ať už se jedná brouky, žížaly nebo třeba housenky. Mravenci jsou ale považováni za užitečné, protože likvidují velké množství lesních škůdců.
Mravence také považujeme za všežravce, protože se živí jak jinými živočichy, tak i šťávou z listů, a již několikrát jsme si připomínali, že si v některých případech i "chovají" mšice, vylučující tzv. medovici, která mravencům vyloženě chutná - v tomto případě se jedná o symbiózu.
U nás se běžně vyskytuje například mravenec lesní, mravenec černý (nebo také obecný)nebo třeba mravenec faraon. Mravenec faraon, kterého poznáte podle jeho rezavého zabarvení, je naopak považován spíše za škůdce a byl k nám zavlečen z Afriky.
Na mraveniště už většina z vás někdy také narazila. Ale ta hrouda, co vidíte nad zemí bývá jen jeho nadzemní část. Ta třeba u mravence lesního může mít až 2 metry do výšky, ale také ještě několik dalších metrů pod zemí. Na místech, kde málo svítí slunce, bývá obvykle mraveniště vyšší, aby zachytilo více slunečních paprsků.
Mravenci jsou také poměrově jedni z nejsilnějších živočichů na naší planetě - mravenci dokážou unést až 50násobek své váhy. Pokud bychom to převedli na člověka - člověk, který váží 80 kg by v takovém případě unesl váhu 4 tun, což je přibližně váha 3 automobilů. Doporučuji nezkoušet!

4. BEZOBRATLÍ ŽIJÍCÍ V TRÁVĚ
Tady si uvedeme jen jednoho bezobratlého živočicha, a to je klíště. Klíšťata jsou rozšířena především na jaře a přes léto. Takže když jdete někam do lesa nebo někde, kde je vysoká tráva, vždy se doma zkontrolujte, jestli jste si náhodou z výletu nějaké klíště nepřinesli. Samičky sají krev ptáků i savců, a tedy i člověka. Naproti tomu samečci se krví neživí a jsou menší.
Hlavní nebezpečí klíšťat je to, že mohou přenášet vážná onemocnění, jako například boreliózu či encefalitidu. Proto je potřeba případné přisáté klíště ideálně co nejrychleji sundat. Dříve se říkalo, že klíšťata je potřeba "vykroutit" po směru hodinových ručiček, ale takový postup opravdu není potřeba. Klíště nemá žádný závit a je tedy vcelku jedno, jak ho "vykvrdláte" ven. Je však lepší klíště vyndat celé, a ne se jej snažit utrhnout - v takovém případě by mohla v ráně zůstat hlavička klíštěte. 

Další zajímavé odkazy

A teď ještě dokument věnovaný přímo a jen mravencům.