V předešlých lekcích jsme se věnovali spíše přírodním ekosystémům, a dnes nás naopak čekají ekosystémy umělé, tedy vytvořené člověkem. A jsou to pole, sady a zahrady.
Pole je umělý ekosystém, který vytvořil člověk s tím, že na něm bude pěstovat plodiny. Pole už lidé vytváří a obdělává nějakých 10 000 let (od neolitické revoluce - trocha opakování z dějepisu). Na polích lidé pěstují obilniny (například pšenice, žito ...), zeleninu (salát, cibule, mrkev, rajčata ...), olejniny (slunečnice, řepka ...), nebo okopaniny (řepa, brambory ...). Vlastně by se dalo říct, že většina toho, co jíme třeba k obědu nebo večeři, tak pochází právě z polí (ať už těch v Česku, nebo ze zahraničí). Pole určená k pěstování těchto a dalších plodin představují asi 37% celkové rozlohy Česka.
A určitě si pamatujete, že jsme si, když jsme rozebíraly ekosystém lesa, jsem zmiňoval, že smíšené lesy jsou ty nejzdravější, protože jsou přirozené. A stejně tak to funguje všude v přírodě. Základem je biodiverzita - tedy rozmanitost druhů. Takže ve své podstatě jsou i pole, kde se pěstuje obvykle jedna plodina nebo několik málo plodin, náchylné k tomu, aby se v nich přemnožili různí škůdci, kteří si na dané rostlině rádi pochutnávají. Abych vám to trochu přiblížil - zkuste si představit, že třeba někde v nějakém parku někdo rozloží velké stoly a vyloží na ně spoustu jídla - hamburgery, těstovinové saláty, řízky, spoustu různé zeleniny, sýry, uzeniny ... a všechno to tam bez dozoru nechá. Teď si zkuste představit, jak dlouho by to tam asi vydrželo netknuté? Začalo by se sbíhat stále více lidí a postupně by to všechno snědli. A takhle je to vlastně i s tím polem. Jen místo jídla jsou to různé zemědělské plodiny a místo lidí je to hmyz a jiní živočichové. A aby se takovém přemnožení různých škůdců zabránilo, používají se různé chemické přípravky proti hmyzu a jiným škůdcům, což ale není nic dobrého pro přírodní prostředí, jelikož to rovněž poškozuje i půdu samotnou. Proto se také používají různá hnojiva.
Na zahrádkách se toho využívá mnohdy také, lidé například vytváří kompost - rostlinné zbytky, které přilákají spoustu různých bezobratlých živočichů, kteří je zpracují (rozloží) a díky tomu se vytváří úrodná půda, kterou se pak hnojí různé rostliny na zahrádkách. Asi nejvíc žádoucí na takovém kompostu je žížala hnojní, která pomáhá rozkládat zbytky rostlin a kypří půdu.
I tentokrát máme bezobratlé živočichy rozdělené podle toho, kde v rámci pole se s nimi můžeme setkat.

1. žijí na rostlinách
A) Mandelinka bramborová
Mandelinka bramborová je brouk, kterého poznáte bez problémů na první pohled. Je až 1 cm dlouhá a má žluto-černé (někdy až oranžovo-černé) podélně pruhované tělo. Vypadá pěkně, ale pokud jste zemědělec, pěstujete například brambory a spatříte mandelinku na svém poli, hned troubíte na poplach. Mandelinky bramborové (i jejich larvy) totiž napadají a požírají rostliny z čeledi lilkovitých, kam spadá právě i lilek brambor. Mandelinky ale například nepohrdnou ani rajčaty. Mandelinky dokážou zlikvidovat nemalou část úrody těchto rostlin na polích, které napadnou. Vcelku běžně se používají tzv. insekticidy (tedy postřiky, které mají zahubit hmyz), ale mandelinka si postupně dokázala vytvořit odolnost na mnohé z nich, a navíc insekticidy jsou škodlivé pro životní prostředí. U nás se mandelinka značně přemnožila v 50. letech minulého století, a tehdejší komunistický režim obviňoval USA z toho, že na našem území tyto brouky záměrně vysazuje. To byl samozřejmě nesmysl, protože tehdy se mandelinka šířila po celé Evropě. Ačkoliv je pravda, že mandelinka původně pochází ze severní Ameriky, ale do Evropy se dostala již na konci 19. století a postupně se zde začala šířit. Takže si pamatujte, že mandelinka bramborová je škůdce.
Zajímavost - mimochodem, i samotné brambory jsou k nám dovezené - původně se totiž vyskytovaly jen v jižní Americe a do Evropy se dostaly až v 16. století.

B) Ploštice
Ploštice se nevyskytují jen na louce, ale i právě na polích. Na plodinách na si třeba ráda pochutná knežnice obilná.

C) Mšice
Další naši známí - mšice si mnohdy pochutnávají i na plodinách vysazených na polích. A protože se dokážou rychle rozmnožovat a i přemnožit, i mšice považujeme za škůdce, protože dokážou zničit celé rostliny.

D) Slunéčka a zlatoočky
Slunéčka už jsme taky nakousli minule, tak si k nim "řekneme" tentokrát něco víc. Slunéčko sedmitečné, podstatně známější pod svou přezdívkou "beruška". Je to asi 1 cm velký, tvarově kruh připomínající brouk, kterého poznáte také zcela bezpečně - krovky má zbarvené do červena a má na nich několik černých puntíků. Slunéčko sedmitečné je nejen že velmi oblíbený brouk (ruku nahoru ti, kteří nikdy v životě alespoň jednou na nějakou malůvku nenakreslili berušku), ale také dost užitečný. Jak samotná beruška, tak i její larvy se živí především mšicemi.
Zajímavost - když se cítí berušky v ohrožení, dělají ze sebe "mrtvé brouky", tedy se ani nepohnou a tváří se mrtvě. Pokud to nepomůže, a přesto na ně někdo začne dotírat, vylučují oranžově zabarvenou tekutinu. Tato tekutina je za prvé pro řadu potencionálních nepřátel jedovatá, a za druhé je hořká, takže kvůli ní ani různým predátorům (třeba ptákům) nechutná. Díky tomu má beruška relativně málo přirozených nepřátel.

Mšicemi se živí i zlatoočka, například zlatoočka skvrnitá. Zlatoočka dorůstají až 3 cm, a jen dost těžko si je můžete splést s jiným hmyzem. Mají totiž podlouhlé zelené tělo, a výrazná, průhledná křídla, a jak už jejich rodové jméno napovídá, mají i do zlatova zabarvené oči. Živí se ale nejen mšicemi, ale i larvami dalších škůdců, a proto je považujeme za velmi užitečné.

E) Lumčíci a kuklice
Už jsme se tu seznámili v předminulé lekci s lumky - to jsou ony vosičky s dlouhým kladélkem, kterým kladou vajíčka do larev různých škůdců. Lumčíci jsou jim velmi podobní, ale jsou velmi malí. I lumčíkům říkáme parazitoidi - což jsou organismy, které se vyvíjí v těle jiného organismu, a nakonec jej usmrtí. Lumčíci svoje vajíčka kladou například do housenek motýla běláska zelného, které považujeme za škůdce. A proto jsou pro nás lumčíci užiteční. Patří sem například lumčík žlutonohý.

Podobně jsou na tom i kuklice. Tahle na pohled obyčejná, zhruba 1,5 cm velká moucha také vyhledává housenky motýlích škůdců a klade na ně vajíčka. Když se z nich vylíhnou malé larvy, prokoušou se do těla housenky a začnou se jí krmit a housenky pak uhynou (takže se také jedná o parazitoidy). Takže i kuklice řadíme mezi parazitoidy a zároveň jsou považovány za velmi užitečný hmyz. Patří sem například kuklice vřetenušková.

2. žijí na květech rostlin
A) Dospělci motýlů
Motýly zná každý z nás. Dospělí motýli se živí nektarem z rostlin, a přitom také opylují rostliny (podobně jako třeba čmeláci nebo včely, ale zdaleka ne v takové míře). Motýlí život začíná ve formě vajíčka, ze kterého se líhnou larvy - housenky. Housenky jsou býložravé a živí se různými částmi rostlin (obvykle ale listy), kterých dokážou sežrat velké množství. Pokud se housenky na nějakém místě přemnoží, mohou zlikvidovat celou řadu rostlin, a proto je považujeme za škůdce, protože často napadají i různé zemědělské plodiny. Po nějaké době se housenky zakuklí a z kukly se pak po několika dnech vylíhnou dospělí motýli.

Zajímavost - jak známo, lidé se velmi často inspirují v přírodě, a zrovna u motýla se lidé inspirovali v jedné technologii, kterou používáme prakticky všichni - například zrovna vy teď. Když se na motýly podíváte, jejich křídla obvykle hrají všemi různými barvami. Pravdou ale je, že se jedná vlastně pouze o optický klam. Motýlí křídla totiž ve skutečnosti žádnou barvu nemají - jsou víceméně šedé. Ale jsou postavené tak, že odrážejí jen určité barvy ze slunečního záření. A právě v tomto se inspirovali vědci, a tak vznikla dnes již velmi rozšířená zobrazovací technologie - LCD. Ta se běžně používá v monitorech, televizích a částečně také v mobilech.

My si tu teď ve stručnosti představíme několik zástupců motýlů. Motýli můžeme rozdělit také na noční motýli a denní motýli. Denní motýli jsou například tito:

Bělásek zelný
Bělásek je bíle zbarvený motýl, který klade vajíčka na listy zelí, kapusty, květáku a podobných druhů košťálové zeleniny, což jí samozřejmě škodí a může to výrazným způsobem ovlivnit i množství a kvalitu úrody. Proto je bělásek považován za škůdce.

Otakárek fenyklový
Tento hodně působivě vypadající motýl je v ČR chráněný. Jeho housenky si rády pochutnávají například na mrkvi nebo fenyklu. Mohli bychom jej řadit mezi škůdce, ale vzhledem k jejich nízkému počtu nehrozí přemnožení, a tedy ani výrazné škody na úrodě.

Babočka paví oko a babočka kopřivová
Babočka paví oko je u nás jeden z nejrozšířenějších motýlů vůbec. Jeho vzhled je nezaměnitelný - vršek jeho křídel je zbarvený do černo-červena s výraznými bílo-modrými oky a hnědými okraji, naopak spodní část křídel je zbarvena do hnědo-černa. I jeho housenky se živí různými rostlinami.

Babočka kopřivová má naproti tomu relativně podobné zbarvení křídel, kde převládá především červená barva doplněná o černo-bílé skvrny. Jejich larvy se živí hlavně listy kopřiv. I babočka kopřivová je u nás dosti hojně rozšířená, takže na ní můžete bez problémů narazit.

No a pak jsou tu motýli noční. Ty jsou aktivní především v noci. Obvykle mají o něco mohutnější tělo a také nejsou tak výrazně zabarvení, jako jejich denní kolegové.

Můra zelná a můra kapustová
Můry jsou asi nejznámější noční motýli (mnoho lidí označuje noční motýli právě jako můry). Mají silnější tělo, než motýli a mají také drobné chloupky. Můra zelná vyhledává především zelí a můra kapustová nečekaně kapustu. Na tuto zeleninu obvykle kladou svá vajíčka a vylíhlé housenky se jimi živí. Díky tomu z nich zahrádkáři nejsou zrovna nadšeni.

Obaleč jablečný
Asi každý z nás už někdy zažil to, že se zakousl do jablka, a hned zjistil, že nebyl tím prvním, kdo se do něj zakousl - poctivě vyžrané chodbičky napříč jablkem naznačovaly přítomnost dalšího strávníka, lidově přezdívaného jako červa. S největší pravděpodobností to byla právě housenka obaleče jablečného.

Zajímavost - jistě znáte výraz "noční můry" pro zlé sny, které se lidem mohou zdát během spánku. Slovo "můra" je v češtině odvozeno od staré slovanské bohyně smrti Morany (tu můžete znát z tzv. "pálení čarodějnic", které lidé slaví 30. dubna, a právě podobizny bohyně Morany se v ten večer pálí jako symbol vítání jara). Noční motýli toto označení schytali proto, že lidem přišli motýli létající v noci jako symbol něčeho zlého.

B) Včely a čmeláci
O včelách, čmelácích a jejich významu jsme si tu psali už minule. Jsou významní především tím, že opylují rostliny a bez toho by se některé rostliny ani nemohly rozmnožovat (=nemohly by si vytvářet semena). Řada lidí to totiž ani neví, ale i mnohé rostliny mají vlastně oddělená pohlaví. Pyl jsou vlastní samčí pohlavní buňky a ty je potřeba dostat do pestíku, což je naopak u rostlin samičí pohlavní orgán. Některé rostliny to zvládají samy (například díky dešti nebo větru), ale jiné jsou závislé na opylením pomocí hmyzu. A v tu chvíli na scénu přichází včely, čmeláci a částečně také motýli (ale i některý další hmyz).
Mezi takové rostliny, které potřebují hmyz ke svému opylení patří například řepka, hořčice nebo slunečnice. A u mnoha dalších rostlin a stromů výrazným způsobem (až několikanásobně) stoupne po opylení jejich plodnost - například hruška, jabloň nebo švestka. Včely zajišťují největší část opylení, ale pro opylení některých rostlin nemají dostatečně dlouhý sosáček (například hrách či fazole), které opylují čmeláci, jenž mají sosáček delší a tedy dostatečný.

3. žijí na zemi
A) Hlemýždi, slimáci a plzáci
S těmi už jsme se tu rovněž setkali. Hlemýždi (tedy ti s ulitou), slimáci a plzáci (ti bez ulity) jsou polích zcela běžní. Ale ani v tomhle případě nejsou z jejich přítomnosti zemědělci (a na zahradách zahrádkáři) zrovna nadšení. Především slimáci a plzáci dokážou s úrodou různých druhů zeleniny slušně zahýbat, takže i je považujeme za škůdce.

B) Střevlíci
Další opakování. Střevlíci jsou v tomto případě užiteční, protože se živí larvami různých škůdců. Například takový střevlík zahradní tedy může být díky tomu velmi užitečný.

C) Škvoři
Škvora poznáte na pohled taky zcela bez problémů. Má protáhlé tělo, které je na konci zadečku zakončeno tzv. klíšťkami. Ty škvorům slouží k obraně nebo třeba lovu potravy. Co už ale většina lidí neví je to, že většina škvorů má i křídla a mohou létat. Je ale pravdou, že létají jen velmi výjimečně a spíš se v klidu poflakují po zemi. Navíc je to hlavně noční tvor, takže když už létá, tak spíš především v noci. Škvoři mají také u velmi nepěknou pověst - traduje se, že škvor může lidem vlézt do ucha, prokousat ušní bubínek a usídlit se tam. Tam naklade vajíčka, jejichž larvy se živí mozkovou tkání. Prosím pěkně celá tahle pověra je naprostý nesmysl. Ačkoliv mohou jeho klíšťky působit zlověstně, člověku nemá šanci jakkoliv ublížit, a ani to nevyhledává. Naopak škvor může být užitečný, protože si jako všežravec velmi rád pochutná například na mšicích. Patří sem například škvor obecný.